Výjimečnost projektu U Milosrdných si žádá výjimečné postupy. Některé budou vidět na první pohled, jiné zůstanou okolí skryté. Mezi ty druhé patří základy a vlastně celá podzemní část objektu. Kvůli poloze domu v historickém centru, a omezenému rozsahu staveniště, se stavebníci rozhodli přistoupit k zabezpečení stavební jámy, vybudování nosných obvodových stěn suterénu a zajištění voděodolnosti jedním řešením – takzvanou Milánskou stěnou. Ta se využívá zřídka. Budoucí inženýři Fakulty stavební ČVUT si proto nemohli nechat ujít naši nabídku, aby se s tímto postupem seznámili na vlastní oči.

Studentům ČVUT se na „place“ věnoval nejen stavbyvedoucí Vladimír Kováč, ale také technický dozor investora Adam Bartoš. Budoucím kolegům přiblížili, jak je koncept Milánské stěny náročný po stránkách technických, přípravy, preciznosti provedení a logistiky. Staveniště vymezené ulicemi U Milosrdných a Kozí je totiž malé. Jednotlivé kroky bylo potřeba naplánovat tak, aby na sebe navazovaly – od hloubení přes instalaci armokošů až po betonáž.

Milánská stěna v kostce

Jedná se o systém zajištění stavební jámy, který byl poprvé použitý při stavbě metra v Miláně v 50. letech minulého století. Ideální je tam, kde je potřeba šetřit místem, a kromě sesuvů hrozí i zaplavení. Milánská stěna totiž slouží nejen k zajištění stavební jámy v kombinaci s ochranou proti vodě, ale rovnou také tvoří nosné obvodové stěny budovy.

U běžných staveb se vyhloubí jáma, jejíž boky se zajistí pažením. Ve vzniklém prostoru se pak pracuje na samotných základech budovy, suterénu a podobně. V případě Milánské stěny se postupuje jinak. Speciálním drapákem se do země dělají takzvané rýhy–lamely. Jsou to hluboké rýhy obdélníkového půdorysu o tloušťce cca 60 cm a šířce cca 2,8 – 7,5 m. Rýhy jsou zajištěny bentonitovou suspenzí. Do nich se vsune armokoš, jenž se následně od spodu ukládá betonovou směsí a v horní části se kontinuálně odčerpává bentonitová suspenze, která se následně recykluje přímo na staveništi. Takto vznikne lamela Milánské stěny.

Postupně se za použití vodotěsných spojů přidává lamela k lamele, až vytvoří půdorys budoucí budovy. Ten zároveň plní funkci nosných obvodových stěn. Když je hotovo, může se přistoupit k odebírání materiálu do potřebné hloubky pro základovou desku a rozepřením (zajištěním) milánských stěn do doby než budou rozepřeny stropními konstrukcemi budovy.